Přihlášení

Powered by Drupal

Projekty

Jste zde

Domů

asistentka vedení hokejového klubu PSG Zlín

 

Čtyři roky, které jsem strávila na gymnáziu, považuju za nejhezčí roky mého života. Ne, že by ty následující nebyly hezké, ale byly to roky bezstarostnosti a skvělých zážitků. Těch zážitků bylo hodně, vzpomínky jsou díky mým kamarádkám ze školy stále živé. Při vzpomínce na školu se mi vybaví cesty vlakem do a ze školy, spolužáci ze všech možných vesnic kolem Kojetína, první setkání s Věrou Trávníčkovou, první hodinu zeměpisu pana Štefka, veselé vzpomínky na pana Holase a jeho super auto se včelou a humor Mgr. Šikuly. Skvělé hodiny ruštiny, vtípky Honzy, Ladíka a Kuby, plesy, maturita, prostě plno živých vzpomínek.

Studentům gymnázia přeju, aby si to užili tak jako já, aby vzpomínali na všechno dobré a to špatné zapomněli. Aby si udrželi vazby se spolužáky, ať se naučí co nejvíc, dokud to jde zadarmo. A ať dělají dobré jméno škole, která má opravdu vysokou úroveň, protože ze znalostí, které jsem na škole získala, jsem na vysoké žila ještě rok.

Dobrá rada na závěr?  Na škole jsou skvělí kantoři, proto je nenechejte utéct, dejte jim volnou ruku ve výuce a to, že si studenti stěžují, že jsou přetěžováni nebo jsou na ně kladeny příliš vysoké nároky, neberte v potaz. Tehdy mi také přišlo, že je toho moc, ale dodnes těžím z toho, co jsem se naučila. Plno lidí se diví, že umím rusky, a to, že někoho něčím překvapíte, je cesta k úspěchu. Uspěje ten, kdo má něco navíc.