Přihlášení

Powered by Drupal

Projekty

Jste zde

Domů

student (před několika týdny výzkumník v centru dopravního výzkumu v Brně)

 

Moje vzpomínka: Kdysi dávno ve škole o přestávce před hodinou matematiky bylo vidět, že spolužáci si pilně opakují, konzultují nejasnosti s druhými a sepisují taháky. Schylovalo se k prověrce. Vysvětloval jsem spolužačce něco matematického. Bylo vidět, že propadá beznaději. Napadlo mě utěšit ji. Říkám: „Neboj, dáme hlavy dohromady a něco vymyslíme. Víc hlav víc ví." Hned na to z ní vystřelilo: „Víc hlav ví větší h…o." Tak to bylo jako blesk z čistého nebe! Vůbec jsem to nečekal od takové slušné holky. :D Okamžitě jsme se začali smát. Tehdy mě to ani nenapadlo, ale perfektně svou větou vystihla situaci. Spontánnost nade vše.

Přeji škole, aby si vyučující se studenty užívali, na co nového spolu přijdou, co nového spolu objeví nebo vytvoří. Utíká to rychle a jednou to uteče.

 

Dobrá rada? Není radno dávat rady, pokud tomu druhému nechcete zamotat hlavu. Zamotaným hlavám se nežije lehce. Všechno se totiž zdá být složité a těžké. Mám vyzkoušeno. Ale přece stojí za zkoušku jedna věc. Všímejte si, jaká moudra vás budou napadat, když přestanete přemýšlet a různé věci stále dokola promýšlet. Jestli si toho zaměstnanci školy budou všímat, může se pak gymnázium pyšnit učiteli, kteří nenutí své studenty přemýšlet, ale nechávají je myslet. (Přemýšlení může uchazečům o studium znít těžce jako třeba přežvykování. Myšlení je lehké a přirozené jako dýchání nebo létání zlaté mušky. Jasně, že muška občas naráží. No a co? To je život. Ale hlavně že létá. Teď už vám asi motám hlavy J. Zapomeňte na to.)