Přihlášení

Powered by Drupal

Projekty

Jste zde

Domů

31. října jsme se rozespalí, ale plni očekávání "nalodili" do autobusu a v 5:30 jsme konečně vyrazili na cestu. Naši skupinu čítající více než čtyřicet žáků doprovázela postarší paní, ochotná zodpovědět veškeré naše dotazy. Cesta rychle plynula a po pár hodinách jsme už přejížděli polské hranice. 

Naše první kroky vedly nejprve do Osvětimi neboli Auschwitzu I. Abychom všichni dobře slyšeli, dostali jsme elektronická sluchátka a po rozdělení do dvou skupin si nás průvodkyně odvedly a prohlídka koncentračního tábora mohla začít. Vzhledem k tomu, že je koncentrační tábor nejnavštěvovanější polskou památkou, není divu, že naše prohlídka byla blesková a nikde nebyl čas se příliš zastavovat. Míjeli jsme spousty skupinek, skládajících se jak z Poláků, tak i cizinců různých národností.

V jednotlivých blocích jsme mohli vidět tajně pořízené fotografie lidí těsně po příjezdu na rampu, dále fotky podvyživených dětí a žen, stovky kufrů či jiných zavazadel nic netušících lidí, kteří byli dovezeni do tohoto tábora. Součástí expozice byly také vlasy, boty nebo protézy rukou a nohou, dokazující, že ohled se nebral na nikoho a pracovat musel opravdu každý, kdo nebyl ihned po příjezdu poslán do plynové komory.

Po prohlídce celého areálu, trvající asi 3 hodiny, jsme přejeli autobusem do nedalekého Auschwitzu II. - Birkenau. Vchod je tvořen vstupní branou, skrz kterou vedou koleje, po kterých do tábora přijížděly transporty s lidmi. Birkenau byl největším nacistickým vyhlazovacím táborem.

V Auschwitzu I. i II. jsme také navštívili památník obětí holocaustu, u kterého jsme uctili oběti položením kytice a chvílí ticha. Jen z představy, že zde za 2. světové války zemřelo kolem jednoho milionu dvě stě tisíc lidí, nám běhal mráz po zádech. Zvěrstva, jaká zde byla prováděna, jsou neodpustitelná. Z areálu jsme odcházeli se sklopenýma očima a se smutkem v srdcích.

Naší další zastávkou byl Krakow, hlavní město Polska. Paní průvodkyně nám ukázala královský hrad Wawel a katedrálu sv. Stanislava a Václava, kde jsou pohřbeni polští králové, slavné osobnosti polského kulturního života a také bývalý polský prezident Lech Kaczyński s chotí, kteří zemřeli při leteckém neštěstí ve Smolensku. Potom jsme sešli dolů směrem do centra, cestou se zastavili u zajímavého secesního kostela, podívali se k univerzitě, kde studoval Mikuláš Koperník, a pěšími uličkami došli až na hlavní náměstí, kde jsme dostali rozchod. Okamžitě jsme se rozprchli na všechny strany, abychom to tam trochu prozkoumali.

Na druhé straně náměstí jsme spatřili katedrálu, která měla každou věž jinou, jinak zajímavou. Cestou k ní nás však zastavila živá socha, vlastně jsme se zastavili sami, protože socha se pohnula teprve tehdy, uslyšela-li cinknutí zlotých o plechovku. Další „atrakcí“ bylo hejno holubů, které nám zablokovalo cestu. Nasypali jsme jim pár drobečků, čehož jsme vzápětí litovali, neboť se k nám začali slétat další a další otravní ptáci. Brzo jsme neměli šanci vymanit se z tohoto holubího sevření a museli nám pomáhat spolužáci plašením. Potom nám už nic nebránilo doprohlédnout si nejen náměstí, ale i postranní uličky.

Na co však nezapomeneme určitě, byly voňavé krakowské preclíky prodávané na každém rohu v pouličních stáncích. Neváhali jsme a koupili jsme si od každého druhu a vůbec jsme toho nelitovali. Připozdívalo se, s preclíkem v ruce jsme procházeli setmělými ulicemi a na rozdíl od Osvětimi, nás zde naplňovalo takové to vnitřní teplo, které se dostaví, když poznáte něco nového. A Krakow byl pro nás nový i v tom směru, že se od jiných velkoměst velmi lišil. Nikde se nehrnuly davy návštěvníků, i když je zde tak krásné historické centrum. Krakow se rozhodně neschovává za maskou pro turisty, aby působil velkolepěji. Je přirozený. V jednu chvíli, když kolem nás projel kočár s koňským spřežením, jsme měli pocit, že se nacházíme v jiné době. Bylo to kouzelné - a takové polské.

 

Karolína Slouková, Kristýna Rosecká, septima

 

Obrázek dole: