Přihlášení

Powered by Drupal

Projekty

Jste zde

Domů

Jednu z příjemnějších tradic naší školy tvoří každoroční výlet maturitního ročníku do Prahy. Tento rok nebyl výjimkou.

V úterý jsme nasedli do vlaku nejmenovaného soukromého dopravce a vzhůru do hlavního města. Po dvou hodinách jsme dorazili do Prahy, ubytovali jsme se a dostali od pana učitele Růžičky instruktáž o správném chování (samozřejmě jen repetetivní, neboť jsme zodpovědní mladí lidé). A už nic nebránilo tomu, aby začal náš třídenní maraton zážitků.

Ač se tři dny můžou zdát jako krátká doba, stihli jsme toho opravdu hodně. Užili jsme si typické turistické destinace, které k Praze neodmyslitelně patří. Kochali jsme se výhledem jak z Petřína, tak z Vyšehradu, prošli jsme protiteroristickou kontrolou na Pražském hradě a brodili se davy turistů nejrůznějších národností na Staroměstském náměstí. Kromě toho jsme během výletu nakrmili i svou zvědavost. Konečně jsme se při návštěvě České televize podívali, kde vznikají všemožné pořady. Popravdě, čekali jsme, že naše veřejnoprávní televize má lepší vybavení.

Samozřejmě jsme nezapomínali na kulturní život, zhlédli jsme dvě představení. První (to zábavnější) jsme absolvovali v avantgardním divadle (Ypsilonka), a to komedii Pánská šatna, hranou známými osobnostmi, jako pan Lábus nebo Dejdar. Někteří s těmito osobnostmi dokonce šli do kavárny a nechali se i polít kofolou. Druhé představení bylo sice mnohem majestátnější, jednalo se o operu Carmen (v Národním divadle), ale pro jisté jedince, jako třeba pro autora tohoto článku, až příliš nezáživné. Dokonce jsme měli zajímavý hudební zážitek v tramvaji. Když jsme se ve večerních hodinách vraceli na hotel, jeden cestující vytáhl kytaru a rozezpíval celou tramvaj.

Podstatnou částí celého tohoto výletu byla atmosféra. Poznali jsme své učitele zase trošku  z jiné perspektivy než kdy jindy. Kupříkladu jsme s nimi zašli na oběd, vedli duchaplné rozhovory o všudypřítomných zajímavých automobilech, et cetera. Samozřejmě jsme si také užili to, že jsme prostě jako parta kamarádů v Praze. Bylo to o to zajímavější, že jsme koordinovali naše volnočasové aktivity během rozchodů s denním programem. Někdy to sice bylo na hraně časových možností, což se projevilo kupříkladu tím, že místo poklidného tempa k překonání převýšení Staroměstské radnice jsme museli zvolit běh, abychom stihli sraz (který jsme stejně nestihli). Velmi příjemným benefitem byla skutečnost, že jsme měli většinou volné večery, takže jsme si mohli užívat dlouhé procházky po krásně nasvícené Praze.

Poslední den naší exkurze jsme zakončili na Žižkově, který jsme si užili v ranním slunci        a hlavně díky absenci ostatních turistů. Také jsme si nezapomněli připomenout historii válečnictví právě v žižkovském muzeu. Do vlaku jsme nasedali plni zážitků, ale hlavně znaveni a připraveni ke spánku.

Kdybych to měl zakončit snahou o poetičnost, řekl bych “Praha, matka naše stověžatá, kojetínskogymnazijním studenstvem i učitelstvem společně navštívená, nás nezklamala”.

 

 

                                                                                                                      Ondřej Gardavský

Obrázek dole: