Přihlášení

Powered by Drupal

Projekty

Jste zde

Domů

I mně se poštěstilo být součástí velkého projektu našeho gymnázia. Filmová realizace projektu byla rozložena do několika dní. V první etapě se natáčelo v Kojetíně loupežné přepadení. Pro všechny to byl den plný překvapení, jelikož nikdo neměl doposud žádné zkušenosti s profesionálním filmovým týmem. Ale vše nakonec proběhlo v příjemné atmosféře díky přístupu všech zainteresovaných. 

Po naprosto bezkonkurenčně akčním výstupu všech našich herců v Kojetíně jsme se o pár dní později s celým štábem přesunuli do Přerova na okresní soud. Tam už na nás čekali další profesionálové. Tentokrát ale z jiného oboru, a sice justice. Další část se natáčela v soudní síni, kde už bylo zapotřebí větší množství filmové techniky. Všichni jsme jen s nadšením pozorovali, co všechno je nutné k několikaminutovému výstupu. Všude v jednací síni nás obklopovaly různé šňůry a kabely a v každém rohu nás nekompromisně zaznamenávala kamera. Celé natáčení bylo doprovázeno nepříjemným dusnem a horkem v místnosti. Vše muselo být  dokonale odizolováno od okolních zvuků. První momenty před kamerou pro nás byly docela těžké, jelikož smích a stud dohromady nešlo v daném okamžiku odbourat. Není divu, že bylo zapotřebí několika střihů a nových záběrů. Avšak po několika chvílích se nám všem podařilo vytvořit příjemnou atmosféru. Stali se z nás téměř profesionálové! Po soudním procesu pro některé den ještě nekončil. Následoval přesun na místo, kde se natáčela další část projektu, a to rozhovor o trestné činnosti pytláctví s panem Ing. Hönigem. Zde jsem si zahrála na moderátorku. Kladla jsem panu Hönigovi předem připravené otázky. Vše se odehrávalo v lese u hájenky, což vytvořilo dokonalou kulisu. V mé poslední roli jsem měla tu čest podívat se do filmových ateliérů Zlín. To byla poslední tečka za filmovým zpracováním. Vžila jsem se do role dabérů a vyzkoušela jsem si jak se dá můj hlas použít pro různé podněty. Ale nic nebylo tak jednoduché, jak se možná zdá. Například nadabovat spravedlnost či řádně vyslovit značku Wolksvagen, to pro mě bylo docela tvrdým oříškem. Naštěstí v dnešní moderní době počítačů a vyspělé techniky se dá i, jak se říká, malý kašpárek použít pro velké divadlo. Pro mě to byl ovšem nezapomenutelný zážitek, který mi umožnil nahlédnout i do pozadí tvorby filmů. Tolik práce se skrývá za filmem, na který se v sobotu doma pohodlně podíváme. Jen těžké si to představit, je třeba to zažít! A proto přeji našemu gymnáziu ještě hodně takových projektů, které umožní dalším a dalším studentům a učitelům poznat nepoznané. Tak, jako to bylo umožněno mně. Jen tak dál!